Sláw
Kamus Anglo-Saxon Old English Bosworth & Toller - sláw
Menurut Kamus Old English:
slǽw, sleáw;
- sláw
- adj. Slow, inert, sluggish, slothful, torpid :-- Sleac vel sláw pigrus vel lentus, Wrt. Voc. i. 16, 48. Sláw reses vel deses vel piger, 49, 30. Se ðe wǽre full sláw, weorðe se unsláw, Wulfst. 72, 14. Ðone sǽnan ðe biþ tó sláw ðú scealt hátan assa má ðonne man segnis ac stupidus torpet? asinum vivit, Bt. 38, 4; Fox 192, 20. Sió sláwe torpens, Wrt. Voc. ii. 60, 2. Mód ðæt sláwe mens torpida, Hymn. Surt. 37, 10. Ðú yfela þeów and sláwa (piger). Mt. Kmbl. 25, 26. Ðú sláwa gá ðé tó æmethylle vade ad fortnican, o piger, Past. 28, 3; Swt. 191, 25. On óðre wísan sceal man manian ða sláwan (cf. late, Swt. 281, 16), on óðre ða ðe beóþ tó hrade, Past. "23; Swt. 175, 25. Ðá sláwan (pigri) sint to manianne ðæt hié ne forielden ðone tíman ðe hié tiola on dón mǽgen, 39, l ; Swt. 281, 19. Sláwera desidiosorum, Wtr. Voc. ii. 28, 12. [Slak (sléu, MS. C. ) an móde, Hel. 4962. O. H. Ger. sléo hebes: Icel. slær, sljór blunt, dull; Dan. slostals;