Fen

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

fen

Add: (1) mud, mire, dirt:--Fennes coeni, Wrt. Voc. ii. 21, 7. Fenne luto, An. Ox. 2, 435: Past. 277, 10. Hí ástódon . . . þe on ðám fænne (fenne, ) ǽr lágon, Hml. S. 10, 22. Hé worhte fenn (lutum) of his spátle, and smyrede mid þám fenne ofer his eágan, Jn. 9, 6. Fenn strǽta lutum platearum, Ps. Spl. 17, 44. Sió hond . . . ðe wille ðæt fenn of óðerre áðierran manus quae diluere sordes curat, Past. 75, 23. Wá ðǽm ðe gaderað an hine selfne ðæt hefige fenn (densum lutum) . . . ðæt ðicke fenn, 329, 18, 19. (2) fen:--Cenum, i. luti vorago vel lutum sub aquis fetidum, i. wáse vel fæn, Wrt. Voc. ii. 130, 75. Wæs ðæt lond . . . ádrígad and fen (fien, v. l.) and cannon and hreádwæteru palus erat sicca et ceno habundans, Angl. iv. 157, 5. Mid sǽ, mid fænne, Bt. 18, l; F. 62, 23, 26. Mid wudum and mid muntum and mid fænnum, 18, 2; F. 62, 35. Fuglas þe on fennum ne sién, Lch. ii. 254, 20. Swá se hrefen þurh þá fennas upp áflígeð, swá þú him æfter rów, Guth. 50, 10. fen

Powiązane słowa: l.