Scíma
Słownik Anglo-Saski Staroangielski Boswortha i Tollera - scíma
Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:
an;
- scíma
- m. Splendour, brightness, light:?-Ðonne ðære sunnan scíma hátast scínþ, Bt. 5, 2 ; Fox 10, 28: Cd. Th. 232, 23; Dan. 264. Ðæs leóhtes scíma wæs swá mycel cujus radius lucis tantus exstitit, Bd. 4, 7; S. 575, 17: 5, 10; S. 625, 9. Se scíma gástlícre beorhtnysse, Guthl. 2; Gdwin. 12, 22: Exon. Th. 44, 4; Cri. 697. Wuldres scíma scán, 179, 12; Gú. 1260. Mín se swétesta sunnan scíma, Iuliana, 252, 21; Jul. 166. Heó nǽnig dǽl leóhtes scíman geseón mihte ne minimam quidem lucis alicujus posset particulam videre, Bd. 4, 10; S. 578, 20. Sió beorhtnes ðære sunnan scíman, Bt. 34, 8; Fox 146, 4: 39, 3; Fox 216, 1: 4; Fox 6, 33. Metod æfter sceáf scírum scíman ǽfen, Cd. Th. 9, 5; Gen. 137. Ðá gesundrode Waldend sceade wið scíman, 8, 22; Gen. 128. Se móna gehrán mid his scíman (splendore) ðǽm treówum ufeweardum, Nar. 30, 7. God hira mód onliéht mid ðæm scíman (radio) his giefe, Past. 35, 4; Swt. 243, 21: 48; Swt. 369, 16. Fore scíman prae fulgure, Ps. Surt. 17, 13. Seó sunne scíman ne hæfde the sun was eclipsed, Bd. 3, 27; S. 558, 11. Swá ðæt ic mihte geseón swíðe lytellne scíman leóhtes, Bt. 35, 3; Fox 158, 29. Niht ne genípþ ðæs heofenlícan leóhtes scíman nox nulla rapit splendorem lucis amoenae, Dóm. L. 16, 254. Þýstro hæfdon bewrigen Wealdendes hrǽw, scírne scíman, Rood Kmbl. 107; Kr. 54. [Goth. skeima GREEK: O. L. Ger. scímo splendor, fulgor, nitor: O. Sax. dag-skímo: O. H. Ger. scímo splendor, fulgor, effulgentia, radius, fax: Icel. skími a gleam of light.]