Síde

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

an ;

síde

f. I. a side, flank, of living things :-- Síde latus, Wrt, Voc. i. 44, 24: ii. 51, 72: lumbus, 113, 29. Wið ðære swíðran sídan sáre and ðære winestran, Lchdm. ii. 6, 3. On sídan lama pleuriticus, Wrt. Voc. i. 19, 31. Hé Hǽlend genom be sídan, Cd. Th. 299, 5; Sat. 545. Hit (the horse) ongan walwian and on gehwæðere sídan hit ofer-weorpan (in diversum latus vicissim sese volvere), Bd. 3, 9 ; S. 533, 40. Án ðæra cempena geopenode his sídan (sídu, Lind. : sído, Rush.) mid spere, Jn. Skt. 19, 34. Sídan (ða sídu l ðæt sídu, Lind. : ða sído, Rush.) latus, 20, 20. II. side of a house, ship, etc. :-- Duru ðú setst be ðære sídan (the side of the ark), Gen. 6, 16: Past. 22; Swt. 169, 24. Ðæt scyp on sídan licgende, Bd. 5, 9 ; S. 623, 21. III. marking direction on this or that side :-- Ðeós þridde India hæfþ on ánre sídan þeóstru, on óðere gársecg, Homl. Th. i. 454, 14. Ǽfre byþ on sumre sídan ðære eorþan dæg, and ǽfre on sumre sídan niht, Lchdm. iii. 234, 27: Anglia viii. 319, 39. IV. of descent, cf. on the father's, mother's side :-- Hig wǽron ácennede of Constantines sídan, ðæt ys of gestreónde, Shrn. 97, 6. [O. Sax. sída : O. Frs. síde: O. H. Ger. síta Icel. síða.] side