Ge-hǽlan

According to the Old English Dictionary:

ge-hǽlan

Add: I. to heal, cure. (1) to heal a person (a) who is sick in body or mind:--Antecríst geuntrumað þá ðe ǽr hále wǽron; and hé nǽnne gehǽlan ne mæg, búton hé hine ǽrest áwyrde. Ac syððan hé þæne mann gebrocod hæfð, syðþan hé mæg dón swylce hé hine gehǽle . . . hé gebrocað mænigne man díhlíce, and gehǽlð eft ætforan mannum, Wlfst. 97, 10-18. Ic wát míne sáule synnum forwundod, gehǽl þú hý, Hy. 1, 4. Þone blindan þe on líchoman wæs gehǽled ge eác on móde, Bl. H. 21, 10. Hé gehǽledum (gehǽlde, ) gewitte (sanato sensu) árás, Bd. 4, 3; Sch. 366, 1. Manige men on feforádle þurh þyses wǽtan onbyrignesse wurdan gehǽlde, 209, 12. Wǽron gehǽlede þrý fótádlige men þurh þone cýðere, Hml. Th. ii. 26, 19. (a α) to heal from, cure of a disease (prep. or gen.):--Hé sumne mann gehǽlde fram þám micclan fótádle, Hml. S. 24, 162. Hé monge gehǽlde hefigra wíta, þe hine ádle gebundne gesóhtun, Gú. 857. Heó wearð þurh ꝥ fram þæs blódes fléusan gehǽled, Hml. A. 187, 178. (b) to relieve of anxiety, restore to peace of mind:--Is mín mód gehǽled, hyge ymb heortan gerúme, Gen. 758. (2) to heal a disease, wound, &c. (a) physical:--Þú gehǽldest míne ádla, Bl. H. 89, 3. Lǽcecynn þe mid wyrtum wunde gehǽlde, Rä. 6, 12. Monige ádle þurh ꝥ beóð gehǽlde, Bl. H. 127, 13: 209, 14. (b) of mental distress, to relieve, remove anxiety, &c.:--Hé mé sára gehwylc gehǽlde, hygesorge, Gú. 1219. God mæg gehǽlan hygesorge heortan mínre, Cri. 174. II. to mate safe, save a person:--Hé þearfigendra sáwla gehǽleð animas pauperum salvas faciet, Ps. Th. 71, 13. Sió Segor gehǽlde Loth fleóndne. Swá déð sió Segor ðæs medemestan lífes: ðá ðe hire tó befleóð hió geheálð, Past. 399, 15. Cóm ic ꝥ ic gehǽle (saluificem) middaneard, Jn. 12, 47. Ꝥ middaneard sý gehǽled (saluetur) þurh hine, 3, 17. Gehǽled bið saluabitur, Jn. L. 10, 9: Chr. 1067; P. 202, 14. Þurh hire beorþor sceolde beón gehǽled eall wífa cynn and wera, Bl. H. 5, 23. Þá hálgan ǽr Crístes cyme . . . wurdan mid his ǽriste gehǽlde, 81, 32. Mannes Sunu cóm tó gehǽlenne (salvare) ꝥ forwearð, Mt. 18, 11. Feáwa synt þe synt gehǽlede (saluantur), Lk. 13, 23. II a. to save from something:--Gehǽl mé of ðisse tíde saluifica me ex hora hac, Jn. 12, 27. Mé wið blódhreówes weres bealuwe gehǽle de viris sanguinum salva me, Ps. Th. 58, 2. III. to hail, salute:--Hé þone cniht gehǽlde (-hálette, v. l.) and him bebeád puero resalutato praecepit, Gr. D. 36, 27. [Goth. ga-hailjan to heal: O. Sax. gi-hélian to heal; to save: O. H. Ger. gi-heilen sanare; salvare.] v. ge-hǽled. ge-hælan

Related words: l.