Land-mann
Bosworth & Toller Anglo-Saxon Old English Dictionary - land-mann
According to the Old English Dictionary:
es;
- land-mann
- m. A native of a country :-- Náh náðer tó farenne ne Wylisc man on Ænglisc land ne Ænglisc on Wylisc ðé má bútan gesettan landmen se hine sceal æt stæðe underfón and eft ðǽr bútan fácne gebringan. Gyf se landman ǽniges fácnes gewita sý ðonne sý hé wítes scyldig, L. O. D. 6; Th. i. 354, 23-7. Landmanna cyme the coming of the men of the country, Cd. 151; Th. 189, 4; Exod. 179. under land. [O. H. Ger. lant-man patriota.] land-mann