Wíslíce
Bosworth & Toller Anglo-Saxon Old English Dictionary - wíslíce
According to the Old English Dictionary:
- wíslíce
- adv. I. wisely, sagaciously, with wisdom, prudently:--Sapienter wíslíce . . . sapienter loquor wíslíce ic sprece, Ælfc. Gr. 58; Zup. 223, 15: Past. 15; Swt. 93, 24: Homl. Th. i. 236, 8: Ps. Th. 46, 7. Hé him wíslíce (sapienter) andwyrde, Mk. Skt. 12, 34. Wíslíce spyrian, Bt. 18; Fox 60, 27. Beþencan heora dǽda wíslíce and wærlíce, L. P. 10; Th. ii. 318, 35: Chr. 1067; Erl. 204, 34: Blickl. Homl. 97, 2. Wíslíce gé dyde, 201, 1: Homl. Skt. i. 5, 42: Exon. Th. 348, 2; Sch. 22: Ps. Th. 77, 12. Hé wíslíce rǽdde for Gode and for worulde his þeóde, Chr. 959; Erl. 119, 26. Hit ða téð getrymeþ, gif his man wíslíce brúceþ, Lchdm. i. 334, 10. Bið nú wíslícor ðæt gehwá ðis wite, Homl. Th. i. 6, 18. II. wisely, skilfully, cunningly:--Se wolcnreáda wǽfels wíslíce getácnode úres Drihtnes deáð mid ðære deáge híwe, Homl. Th. ii. 254, 5. Hé Adam funde, wíslíce geworht, and his wíf, Cd. Th. 29, 26; Gen. 456: Ps. Th. 138, 13. Ða wíslíce áwriten standaþ, 101, 16. Ðú unstilla gesceafta wíslíce ástyrest, Met. 20, 15. Daniel sægde him wíslíce wereda gesceafte ðætte sóna ongeat cyning, Cd. Th. 225, 26; Dan. 160. [O. Sax. wíslíko; O. H. Ger. wíslícho sapienter, mature, sophistice.]