Á-wiht

Nach dem Altenglischen Wörterbuch:

á-wiht

Add: , ó-wiht, óht. I. substantive (1) alone:--Him þǽr ówiht ne derede, Dan. 274. (2) with governed gen.:--Ne sceþþeð þé wólberendes áwiht, Lch. i. 326, 19. Ne mæg ðæs unrihtes beón áwiht bedígled, Bl. H. 111, 1. Ǽr þon óht þisses ǽfre gewurde, Cri. 238. Unc ne gedǽlde nemne deáð ána ówiht elles, Kl. 23. Náge hió his ierfes ówiht (áwuht, ), Ll. Th. i. 66, 19. Gif hé ǽfre þæs organes ówiht cúðe, Sal. 33. Heó ówiht swylces ne hýrdon, El. 571. Ymbe ówiht elles, Seef. 46. Ǽniges teónan óht ongitan, Gr. D. 35, 27. Óht (áht, ǽnig þing, v. ll.) wundorlices wyrcan, 45, 5. I a. predicate subst. or adj. any good, good for anything:--Deófol mót ǽlces mannes áfandigan, hwæðer hé áht sý oððe náht, Hml. Th. i. 268, 12. Hwæðer heora geþanc áht sý, Wlfst, 11, 13. Þá þe áhte syndon, hí sculon beón ofslagene, 295, 14. II. oblique cases used adverbially:--Nis þæt ówihtes gód it is no good, Dan. 429. Átes-hwón (v. nátes-hwón) ullatenus, Angl. xiii. 434, 987. Áreccan fier ówihte to recount any further, Cri. 248. Leng ówihte, 343: An. 801. Láðra ówihte, B. 2432. Gif man þæt fýr sceal tó áhte ácwæncan if the fire is to be effectually extinguished, Wlfst. 157, 9. Ealle þá ðe Crýst áwyht cúðon, Hml. A. 188, 208. Heó nán land hæfde þe him áht tó gebyrede that in any way belonged to him, Cht. Th. 337, 23. Wé sculon óðrum mannum áht fremian we shall somewhat benefit other men, Ll. Th. ii. 332, 3. Ne mid segle ne mid rówette ówiht (quicquam) fremian, Bd. 5, 1; Sch. 551, 16. Náhwǽr næs nǽnigu sméþnes ꝥ man mihte áht tó þan lytelne wyrttún gewyrcan ad quemlibet parvum hortum excolendum nulla patebat planities, Gr. D. 49, 4. v. ná-wiht, and áht, á-wuht in Dict. a-wiht

Verwandte Wörter: l.