Ge-brúcan

Nach dem Altenglischen Wörterbuch:

ge-brúcan

Add; [in Northern Gospels p. -bréc, -brǽc; pl. -brécon], I. to-use food, eat :-- Gif huá ofðǽm gebrúcceð (mandu-cauerit) . . .Gif huælc gebrúcces (gibrúches. R.) . . . Sé ðe gebrúccað (-eð, R.), Jn. L. 6, 50, 51, 54. Ðá ðe gibrúcað (utuntur) of ðǽm (apples), Rtl. 99, 4. Gebrǽc edens, Lk. p. 11. 13. Brúcende wæs l gebréc edebat. Mk. L. 1, 6. Hláfas gebréc (comedit) ðá néron geléfed him tó gebrúcanne (edere), Mt. L. 12, 4. Gié gebrécon (manducasiis). . . . Fadero úsero gebréicon . . . . Aldro iúero gebrécon, Jn. L. 6, 26, 31, 49. Ðá flégende gebrécon (comederunt) ðá ilco, Mt. L. 13, 4. ꝥte ðú gebrúcca (manduces) eástro, Mk. L. 14, 12. Búta gié gebrúcce, Jn. L. R. 6, 53. ꝥte gebrúcce (gibrúche, R.) ðás, Jn. L. 6, 5. ꝥte gebréce ut pranderet, Lk. L. ii. 37. Gebrúcca manducare, Lk. L. 22, 15: Mt. L. 6, 25. þá hláfas wǽron fornumene and gebrocene panes consumti fuerunt, Gr. D. 145, 11. II. to have or possess what gives pleasure, profit, &c. , to enjoy :-- Gangað gé and þæs horses mid góde gebrúcað, forþon ic his þearfe næbbe, Gr. D. 15, 24. Ðú úsig Ióhannes giléfes symbelcennesse ꝥte ué gibrúca nos Ióhannes concedis natalicia perfrui, Rtl. 56, 15. Gebro[cen] fretus, i. functus, An. Ox. 2042. [Swá ibrúce ic mine rice, ne scule gié mine mete ibite, O. E. Hml. i. 233, 3. O. H. Ger. ge-brúhan uti, fungi. ge-brucan