Strang-lic

Nach dem Altenglischen Wörterbuch:

strang-lic

adj. I. of persons, strong, robust :-- Cniht, stranglíc on wæstme and wénlíc on nebbe, Ælfc. T. Grn. 16, 41. Hwæðer ðæt landfolc sí tó gefeohte stranglic oððe untrumlíc populum, utrum fortis sit an infirmus, Num. 13, 20. II. of things, (1) strong, firm, solid, able to resist force :-- Næs nán ðæs stronglíc stán gefæstnod, ðæt mihte ðam miclan mægne wiðhabban, Cd. Th. 297, 14; Sat. 517. Ðeáh ðeós eorðe þince on stede stronglíc, Met. 10, 11. Mínne stronglícan stól, Cd. Th. 23, 27 ; Gen. 366. Sume bióþ beforan monna eágum gesewen swelce hié fæstlícu and stronglícu weorc wyrce quidam quaedam ante humanos oculos robusta exerceant, Past. 34, 6; Swt. 234, 19. (2) requiring strength, laborious, hard :-- Nánne mon ðæs ne tweóþ ðæt se seó strong on his mægene ðe mon gesihþ ðæt stronglíc weorc wyrcþ nemo dubitat esse fortem cui fortitudinem inesse conspexerit, Bt. 16, 3 ; Fox 54, 29. (3) hard to bear, severe :-- Ðis is stronglíc, nú ðes storm becom, Cd. Th. 288, 25 ; Sat. 387. Stingaþ stranglíc sár on his eágan, Wulfst. 141, 5. [O. H. Ger. strang-líh robustus.] strang-lic