Manigfealdlíce

Según el Diccionario de Inglés Antiguo:

manigfealdlíce

Add: I. cf. manig-feald; I :-- Ðeáh ðe hié mon manigfealdlíce and mislíce styrede eos per tot varietatis latera mutabilitatis aura versaret. Past. 306, 5. Ætforan ódrum gyldum þe man myslíce geald, and men mid menigfealdlíce drehte, Chr. 1052 ; P. 173, 23. Þý lǽs þæt eów seó sægen monifealdlícor biþ onþúhte ne sim scribendi multiplex, Nar. 3, 29. Wé mihton ðás rǽdinge menigfealdlícor trahtnian the passage admits of more complex treatment, Hml. Th. i. 556, 13. II. cf. manig-feald; II. :-- Hé ne cwæþ ná menifealdlíce (in the plural), 'Tó órum anlícnissum,' ac ánfealdlíce (in the singular), 'Tó úre anlícnisse, ' Ælfc. Thw. Gen. 3, 16. Mænifealdlíce affatim, i. abunde, ubertim, An. Ox. 1689 : Chr. 1086; P. 219, 5. Ealle þá niht swíðe mænifealdlíce (in very large numbers) steorran of heofenan feóllan, náht be ánan oððe twám, ac swá þiclíce ꝥ hit nán man áteallan ne mihte, 1095; P. 230, 28. Scæl ic monigfealdlecor sprecan wiþ þá I must speak more at large against them, Ors. 2, 1; S. 62, 9. manigfeald-lice,manigfealdlice