Sunne

Según el Diccionario de Inglés Antiguo:

an (sunnu, Cd. Th. 286, 14; Sat. 352,

sunne

and acc. sunne, 147, 11; Gen. 2437: O. Sax. O. L. Ger. have acc. sunna); f. I. the sun:?-On ðam feórðan dæge gesceóp God twá miccle leóht, ðæt is sunne and móna, and betǽhte ðæt máre leóht, ðæt is seó sunne, tó ðam dæge,Lchdm. iii. 234, 6-8. Seó sunne is micle ufor ðonne se móna sý, 242, 10. Seó sunne is swíðe mycel; eall swá brád heó is, ðæs ðe béc secgaþ, swá eall eorðan ymbhwyrft, 236, 6. Ðá (at the creation) wæs seó sunne seofon síðum beorhtre ðonne heó nú is, Shrn. 64, 19. Seó sunne (sunna, Lind.) byþ forsworcen, Mt. Kmbl. 24, 29. On sumera sunne scíneþ, Cd. Th. 233, 16; Dan. 276. Dæge sunnan die sabbati, Lk. Skt. Lind. 4, 16. I a. epithets or metaphors applied to the sun:--Háte scíneþ, blícþ ðeós beorhte sunne, Cd. Th. 50, 19; Gen. 811. Swegles gim, sunne, Exon. Th. 212, 13; Ph. 209. Goldtorht sunne, 351, 11; Sch. 78. Heofones gim, wyncondel wera, sweglbeorht sunne, 174, 33; Gú. 1187. Sunne swegeltorht, Andr. Kmbl. 2497; An. 1250. Æðele sunne, Ps. Th. 103, 21. Sunne, mǽre tungol, sió æþele gesceaft, Chr. 937; Erl. 13, 16. See also candel, tapor. I b. forms used of the sun's course:--Seó sunne gǽþ be Godes dihte betweox heofenan and eorðan, on dæg bufon eorðan and on niht under ðysse eorðan, eall swá feorr ádúne on nihtlícre tíde under ðære eorþan swá heó on dæg bufon up ástíhþ, Lchdm. iii. 234, 18-22. Ðonne sunne on setle sié, ii. 346, 10. Ǽr sunne tó setle code, Ex. 17, 12. Sunne setlgonges fús, Exon. Th. 174, 33; Gú. 1187. Sóna swá seó sunne sealte streámas heá oferhlifaþ, 206, 1; Ph. 120. Sunne gewát tó sete glídan, Andr. Kmbl. 2609; An. 1306. Sunne up on morgentíd glád ofer grundas. . . sió æþele gesceaft sáh tó setle, Chr. 937; Erl. 112, 13-17. Wé hátaþ ǽnne dæg fram sunnan upgang óð ǽfen; ac swá þeáh is on bócum geteald tó ánum dæge fram ðære sunnan upgange óð ðæt heó eft becume ðǽr heó ǽr upstáh, Lchdm. iii. 236, 1-5. Æfter sunnan setlgange, Gen. 28, 11: Ex. 22, 26. Æfter sunnan setlráde, Cd. Th. 184, 19; Exod. 109. II. used in phrases expressing exposure to the sun's heat or light, e. g. in or out of the sun:--Gelicge upweard wið hátre sunnan let him lie on his back with his face turned towards a hot sun, Lchdm. iii. 2, 10. Dríge on hátre sunnan, ii. 30, 19. Ryslas eáfisca on sunnan gemylte, 30, 1. Hé sæt út on sunnan, Shrn. 61, 24. Ásete on háte sunnan, Lchdm. ii. 252, 9: Exon. Th. 407, 34; Rä. 27, 4. Þeah hine (the sick man) mon on sunnan lǽde, 340, 17; Gn. Ex. 112. II a. in the phrase under sunnan= in this world, cf. sublunary:--Hié ǽfre geseón under sunnan, Andr. Kmbl. 2025; An. 1015. Ðæt hit wurde, ðæt on eorðan geond ðás wídan weoruld wǽren swelce under sunnan, Met. 8, 42. III. used metaphorically:--Seó sóþfæste sunne, Exon. Th. 237, 9; Ph. 587. Mín se swétesta sunnan scíma, Juliana, 252, 21; Jul. 166. [Goth. sunnó: O. Sax. O. L. Ger. O. H. Ger. Icel. sunna. In the Scandinavian languages the ordinary word is sól, sunna is poetical: Sól heitir með mönnum, en sunna með goðum.] II. sunne

Palabras relacionadas: sunna; swegel,