Þeáw-fæst

Diccionario Anglo-Sajón de Inglés Antiguo de Bosworth & Toller - þeáw-fæst

Según el Diccionario de Inglés Antiguo:

þeáw-fæst
adj. I. of good manners, of well-ordered life, moral, virtuous :-- Loth hine fægre heóld, þeáwfæst and geþyldig, on ðam þeódscipe, Cd. Th. 116, 26; Gen. 1942: (Abraham), 161, 8; Gen. 2662. Wunige hé mid þeáwfæstumm mannum maneat cum bene moratis hominibus, L. Ecg. P. i. 10; Th. ii. 176, 23. II. gentle :-- Sumum hé syleþ monna nlilde heortan, þeáwfæstne geþóht, Exon. Th. 299, 28; Crä. 109.

Palabras relacionadas: un-þeáwfæst. þeaw-fæst

Back