Wǽr-fæst

Según el Diccionario de Inglés Antiguo:

wǽr-fæst

adj. Faithful, (1) as an epithet of the Deity:--Waldend gemunde wǽrfæst (Abraham árlíce">faithful to his covenant) Abraham árlíce, Cd. Th. 156, 8; Gen. 2585. Ús Hǽlend God wǽrfæst onwráh Jesus, faithful to the covenant, has revealed God to us, Exon. Th. 24, 13; Cri. 384. Wǽrfæst Metod, Cd. Th. 79, 33; Gen. 1320: 175, 23; Gen. 2900. (2) of men:--Se eádega Loth, wǽrfæst, Waldende leóf, Cd. Th. 156, 29; Gen. 2596. Hálig, wǽrfæst (Juliana), Exon. Th. 256, 27; Jul. 238. Wǽr-fæst (St. Andrew), Andr. Kmbl. 2621; An. 1312: (Abraham), Cd. Th. 1091, 7; Gen. 1819. Fæder Abrahames, wǽrfæst hæle, 104, 24; Gen. 1740. Ne lǽt ðú (Abraham) ðé ðín mód ásealcan, wǽrfæst willan mínes (faithful in observing my will), 130, 31; Gen. 2168. Wǽrfæstne rinc (Abel), 62, 9; Gen. 1011. Wǽrfæstne hæleð (St. Andrew), Andr. Kmbl. 2548; An. 1275. Ða (the three children) wǽron wǽrfæste, wiston Drihten écne, Cd. Th. 227, 29; Dan. 194. Wǽrfæstra wera (Abraham and Lot), 113, 34; Gen. 1897. (3) of things:--Ðǽr sceal lufu uncer wǽrfæst wunian, Exon. Th. 173, 19; Gú. 1163. wær-fæst