An-weald

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

an-weald

m. f. n.:--Anuuald (-uald, -uualda) monarchia, Txts. 76, 622. Anwald jus, Wrt. Voc. ii. 49, 19. Hé wile reáfian ðone ðe hié him sealde his anwaldes jus dantis invadit, Past. 371, 25. On ǽlcum ende mínes anwealdes, Ll. Th. i. 274, 2. Hú Assael hine unwærlíce mid anwealde ðreátode hunc cum Assael vi incautae praecipitationis impeteret. Past. 295, 14. On þǽm anwalde wæron Somnite swá bealde Pontius, dux eorum, in tantum abusus est victoriae securitate, Ors. 3, 8; S. 120, 31. Fón tó anwalde imperium tenere coepere, 6, 37; S. 294, 33. God hí hǽþenum leódum lét tó anwealde. Jud. pref. Anwald monarchiam, Wrt. Voc. ii. 54, 45. Hé hæfþ his fóta anweald, Bt. 36, 4; F. 178, 11. Gynd ealne mínne anweald. Ll. Th. i. 246, 23. Ofer ealne þæs cynges anweald, 270, 1. Ðreáta ðæt hié wieten ðæt gé sume anwald habbað ofer hié argue cum omni imperio, Past. 291, 19. Hé ꝥ anweald (þone anwald, ) þæs ríces forlét regni sceptra reliquit, Bd. 5, 19 ; Sch. 653, 1. Potestates sind anwealdu. Hml. Th. i. 342, 28: 610, 23. Næs ná má cyninga anwalda bútan þysan þrím rícum. Ors. 1, 5; S. 34, 30. Bist ðú þæs deófles anwealdum betǽht, Hml. Th. ii. 170, 8. an-weald

Mots connexes: l.