Gleng

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

e;

gleng

f. Add: gleng, es; m. I. ornament, decoration, adornment, glory:--Saga mé hwæt ðæs lifigendan mannes gleng sý. Ic ðé secge, ðæs deádan swát, Sal. K. p. 200, 9. Glenge crustu, i. ornata (cf. crustu, i. ornatu frætwunge, Wrt. Voc. ii. 25, 8), An. Ox. 7, 370: 8, 371. On mænigfealdre glencge ic glencyde mínne líchaman, Angl. xi. 113, 51. II. pomp, splendour in appearance, display:--Ðeáh þe wlance men him háton gewyrcan heora byrgene of marmanstáne and útan emfrætewian mid reádum golde, þeáhhwæðere se deáð hit eal tódǽlð: þonne bið seó gleng ágoten, and se þrym tóbrocen, Wlfst. 148, 22. Se glencg, 263, 8. Ne cépð nán man deórwyrðra reáfa búton for ýdelum gylpe þæt hé sý tóforan óðrum mannum þurh his glencge geteald, Hml. Th. i. 328, 30. Ic andette . . . ídel word . . . and ǽlcne glængc þe tó mínes líchaman unrǽde ǽfre belimpe, Ll. Th. ii. 262, 28. Sigoriende mid glengan æþelan triumphans pompa nobili, Hy. S. 85, 9. Tó woroldlican ídelan glengan, Ll. Th. i. 328, 9. Mid dislicum glencgum stolidis (ornamentorum) pompis, An. Ox. 1217. Glencgu pompas, 63. Ic ondette . . . unnyttes gylpes bígong and ídle glengas, Angl. xi. 98, 27. III. an ornament:--Glencg monile, Germ. 396, 305. Ǽresð alra glengea scolde scínan gold on his hrægle . . . Tóeácan ðǽm golde ealra glenga fyrmesð . . . se giem iacintus, Past. 85, 1-5. Cume manna gehwilc tó circan búton golde and glæncgum, Wlfst. 181, 2. Þæt folc álédon hira glenga deposuerunt ornatum suum, Ex. 33, 6. Bróhte se cniht tó ðám mǽdene deórwurða gimmas and woruldlice glencga, Hml. S. 7, 22. Menas, glencga crepundia, i. monilia, An. Ox. 538: Wrt. Voc. ii. 23, 29. (Cf. crepundia, ornamenta, 76, 9.)

Mots connexes: forlegis-, weorold-gleng. gleng