Ród

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

e;

ród

f. I. a rod, pole. II. a measure of land :-- Se haga is fram ðære eá eástwardes .xxviii. róda lang and súþwardes .xxiiii. róda brád and eft ðanon westwardes on sæferne .xix. róda long, Cod. Dip. Kmbl. ii. 150, 6-9. III. a cross, rood (as in Holy-rood) :-- Ðeós ród haec crux, Ælfc. Gr. 9, 67; Som. 14, 8. Ród crux vel staurus, Wrt. Voc. i. 26, 52. Wítestengces, róde eculei, róde gabuli, Hpt. 478, 70-74. Ic bidde ðé for ðære hálegan róde tácne, Bt. 42; Fox 260, 3. Hé hine gesénade mid Cristes róde tácne signans se signo sanctae crucis, Bd. 4, 24; S. 599, 6. Hí mearcodon mid blóde Tau, ðæt is róde tácen, Homl. Th. ii. 266, 8. Se Hǽlend róde tácen ofer Adam geworhte, Nicod. 32; Thw. 17, 29. Ðæt gé sceolan þurh ðæt treów mýnre róde oferswýðan ðone deáþ, Thw. 17, 21. Sige forgeaf cyning ælmihtig þurh his róde treó, Elen. Kmbl. 294; El. 147. Ðá gefæstnodon Judéi hine róde gealgan ... Mancynna ealdor ðære róde gealgan underféng, Homl. Th. i. 588, 16-19. Hǽt Pharao ðé áhón on róde (in cruce), Gen. 40, 19. Gá nyþer of ðære róde, Mt. Kmbl. 27, 40. Ðone hig nýddon ðæt hé bǽre hys róde, 27, 32 : Jn. Skt. 19, 17. Hé ðǽr þreó métte róde ætsomne, Elen. Kmbl. 1665; El. 834. III. a crucifix. v. sweor-ród. [O. Sax. róda a cross : O. Frs. róde patibulum : O. L. Ger. ruoda virga; rood (a measure) : Icel. róða a rood, crucifix : O. H. Ger. ruota virga.] v. wearh-, wyn-ród. rod

Mots connexes: segl-ród.