Strange

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

strange

adv. I. severely: -- Rícum mannun man sceal strangor (severius) déman ðonne ðám heánum, L. Ecg. C. 1; Th. ii. 132, 30. Ðeáh ðe ðæt wíte heardor and strangor dón sý cum districtius agitur, Bd. 1, 27; S. 490, 12. II. strongly, violently :-- Seó sǽ strange geondstyred on staþu beáteþ, Met. 6, 15; . Soul Kmbl. 89; Seel. 45. strange