Tíderness

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

e;

tíderness

f. I. weakness, frailty, (a) weakness in a general sense, physical, mental, or moral:--Ne mæg úre tyddernes ðyder (to heaven) ástígan, Homl. Th. i. 138, 12: ii. 6, 29: 88, 18. Ðeós mennisce tyddernes biþ swá slídende swá glæs, ðonne hit scínþ and ðonne tóbersteþ, Shrn. 119, 22. Sió niht getácnaþ ða ðístro ðære blindnesse úrre tídernesse per noctem caecitas nostrae infirmitatis exprimitur, Past. 56; Swt. 433, 13. Tiddernysse fragilitatis (humanae), Hpt. Gl. 437, 31. Tédernise, Rtl. 45, 16: 46, 32. For líchoman tídernesse (tiéder-, Hatt. MS.) per imbecillitatem corporis, Past. 10; Swt. 60, 10. Ðære tídernesse úres flǽsces wé beóþ underðiédde, 21; Swt. 159, 5. For ðæs módes týdernesse, Bt. 3, 2; Fox 6, 7: Blickl. Homl. 31, 30. Swá hwæt swá ic for unwísnesse and for tyddernesse (fragilitate) ágylte, Bd. 4, 29; S. 607, 29: Boutr. Scrd. 21, 17. Ðú wást, Drihten, ða menniscan tyddernysse, Blickl. Homl. 243, 30. (b) the weakness of ill-health, infirmity:--Gif hwylc mæssepreóst untruman men sprǽce forwyrne, and hé ðonne on ðære tyddernesse (infirmitate) swelte, L. Ecg. P. i. 2; Th. ii. 172, 28. Wiþ ǽlces dæges mannes tyddernysse inneweardes, Lchdm. i. 86, 16: ii. 196, 9. Lǽcedómas wið eallum tiédernessum eágena, 2, 6. Mid sáre geswenced, mid mislícum ecum and tyddernessum, Blickl. Homl. 59, 8. (c) spiritual infirmity, sinfulness:--Ǽgylt, mislimp vel tyddernes excessus, i. culpa, delicta, Wrt. Voc. ii. 145, 68. Ic eom andetta ealra synna ðara ðe ic ǽfre tó tiédernesse gefremede wið mínre sáwle þearfe, Anglia xi. 99, 89. Swá neár ende ðyssere worulde swá biþ unstrengre mennisc ðurh máran tyddernysse, Homl. Th. ii. 370, 17.

Mots connexes: innan-, innoþ-tíderness. tiderness