Dys-líc

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

dyse-líc;

dys-líc

def. se -líca, seó, ðæt -líce; adj. Foolish, stupid; stultus :-- Hit biþ swíðe dyslíc ðæt se man beorce oððe blǽte it is very foolish that the man bark or bleat, Ælfc. Gr. 22; Som. 24, 11: Bd. 1, 27; S. 493, 11. Oft ge dyslíce dǽd gefremedon often ye have done a foolish deed, Elen. Kmbl. 771; El. 386. From ðæm lífe ðæs dyselícan gewunon a vita stultæ consuetūdĭnis, Bd. 4, 27; S. 604, 2. On dyslícum geswincum in foolish labours, Past. 18, 2; Hat. MS. 263, 11. dys-lic