Læfer

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

e;

læfer

f. I. a rush :-- Læfer pirus [l. papyrus], gladiolus, Ælfc. Gl. 47; Som. 65, 15; Wrt. Voc. 33, 15: scirpio, Wrt. Voc. 69, 9: scirpia, 289, 44. Lebr scirpea, Wrt. Voc. ii. 119, 81. Eórisc, leber scirpea, 120, 17. Genim læfre neoðowearde take the lower part of a bulrush, Lchdm. i. 382, 21. II. a thin plate of metal :-- Gylden læfr bractea, Ælfc. Gl. 58; Som. 67, 111; Wrt. Voc. 38, 34. Xerxes beworhte ða bígelsas mid gyldenum læfrum Xerxes wrought over the arches of the roof with golden plates, Homl. Th. ii. 498, 3. Mid læfrum liscis, Wrt. Voc. ii. 51, 9. [See E. D. S. Plant Names s. levers: Grff ii. 80 leber scirpus, herba rotunda.] læfer