Mæst

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

es;

mæst

m. A pole to support a sail, a mast :-- Mæst malus vel artemo: artemon vel maius, Ælfc. Gl. 83, 104; Som. 73, 81: 77, 126; Wrt. Voc. 48, 19: 56, 43. Mest malus, 63, 47. Mæstum malis, Wrt. Voc. ii. 57, 15. Mæst (?) columbarium, 134, 61 (cf. ár-locu columbaria, Wrt. Voc. 63, 41). Segelgyrdena, mæsta antennarum, Hpt. Gl. 529, 20 : Menol. Fox 508; Gn. C. 24: Beo. Th. 71; B. 36: 3801; B. 1898: 3814; B. 1905: Andr. Kmbl. 929; An. 465. Hé hǽt fealdan ðæt segl, and eác hwílum lecgan ðone mæst, Bt. 41, 3; Fox 250, 15; Ors. 4, 6; Swt. 172, 5. [O. H. Ger. mast malus.] mæst