Mán-weorc

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

es;

mán-weorc

n. A wicked work, crime :-- Gif mæssepreóst mánweorc tó swíðe gewurce, L. Eth. ix. 26; Th. i. 346, 4: L. C. S. 41; Th. i. 400, 14. Ðæt hý móstun mánweorca tóme lifgan, Exon. 25 b; Th. 74, 25; Cri. 1211: 72 b; Th. 270, 2; Jul. 459. Ðæt ic in mánweorcum mód oncyrre, 72 a; Th. 268, 28; Jul, 439. Ǽr man áweódige ða unriht and ða mánweorc ðe man wíde sǽwþ, Wulfst. 243, 19. [O. Sax. mén-werk.] Cf. mán-dǽd. man-weorc