Mennisc

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

mennisc

adj. Human :-- Nán mennisc man no human being, Bt. 33, 2; Fox 122, 15. Ne gegrípe eów nǽfre nán costung búton menniscu tentatio vos non apprehendat, nisi humana, Past. 11, 5; Swt. 71, 12. Ðus mǽrsode se mennisca Crist his heofenlícan Fæder, Homl. Th. ii. 362, 11. Ðá getreówde hé in godcundre fultom ðǽr se mennesca wan wæs, Bd. 2, 7; S. 509, 23. Anginn menniscre álýsednysse ... intinga mennisces forwyrdes, Homl. Th. i. 194, 27-30. Mennisce handa hit ne mihton tówurpan, Homl. Th. ii. 510, 13. Hæleþa forlor, menniscra morþ, Cd. 33; Th. 45, 5; Gen. 722. [Goth. mannisks: O. Sax. mennisk, mannisk: O. Frs. mannisk: Icel. mennskr: O. H. Ger. mennisc.] mennisc