Mǽw

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

meáu, méu, es;

mǽw

m. A sea-mew, gull:--Mǽw alcedo vel alcion, Ælfc. Gl. 37; Som. 63, 1; Wrt. Voc. 29, 24: 62, 13: alacid, Wrt. Voc. ii. 7, 62: alcido, 10, 31, Meáu alcido, 100, 2: gabea, 109, 56: larus, 112, 35. Méu larus, 50, 59. Méu vel még larum, Shrn. 29, 2. Se grǽga mǽw, Andr. Kmbl. 742; An. 371. Mǽw singende, Exon. 81 b; Th. 307, 11; Seef. 22. Mǽwes song, 106 b; Th. 404, 25; Rä. 25, 6. Mere, mǽwes éðel, 123 b; Th. 474, 6; Bo. 25. [Icel. már: Dan. maage: Du. meeuw: O. H. Ger. méh: Ger. möwe.] mæw