Orf

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

es;

orf

n. Cattle, live stock :-- Ǽlce geáre byþ orf ácenned, and mennisce menn tó mannum ácennede, ða ðe God gewyrcþ swá swá he geworhte ða ǽrran. Hexam. 12 ; Norm. 20, 20. Cuce orf, L. Edg. S. 8 ; Th. i. 274. 25. Swá mycel orfes wæs ðæs geáres forfaren, swá nán man ǽr ne gemunde, Chr. 1041 ; Erl. 169, 7. Hé nam him on orfe and on mannum and on ǽhtum swá him gewearþ, 1052; Erl. 183, 22. Hé hæfde on orfe micele ǽhte fuerunt ei oves et boves, Gen. 12, 16. Ǽlces cynnes orf animantia diversi generis, Ex. 12, 38. Habbaþ ðæt orf eów gemǽne omnia animantia diripiens vobis, Jos. 8, 2. Hí námon eall ðet orf ðe hí mihton tó cuman, ðæt wæs fela þúsend, Chr. 1064; Erl. 196, 5. Drífaþ hider eówre orf adducite pecora vestra, Gen. 47, 16. orf