Pínian

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

pínian

p. ode To torment, torture :-- Ðá píneden hié hiene mid ðæm ðæt hié his hand forbærndon, ánne finger and ánne, Ors. 2, 3; Swt. 68, 22. Pínedon excruciabant, 6, 11 ; Swt. 266, 15. Ðæt hé his heortan and his mód mid hreówsunga suíðe pínige ut per afflictionem poenitentiae cor prematur, Past. 28, 6; Swt. 199, 25. Ðá hét hé hi pínian (pínigan, MS. C.), Homl. Skt. i. 5, 371. Ðonne onginþ hé hý tó pínianne on mistlícre wísan, Wulfst. 195, 1. Gnættas ǽgðer ge ða men ge ða nýtenu píniende wǽron, Ors. 1, 7 ; Swt. 36, 31. Píniendum cruciante, Hpt. Gl. 503, 36. [O. H. Ger. pínón : Icel. pína. From Latin.] pinian