Pínung

Słownik Anglo-Saski Staroangielski Boswortha i Tollera - pínung

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

e;

pínung
f. Torment, torture, pain :-- Ród[e] pínung crucis tormentum, Rtl. 24, 11. Tó pínunge ad poenam, 103, 17. For his gylta pínunga in criminum suorum cruciatum, L. Ecg. P. ii. 5 ; Th. ii. 184, 8. Pínunge, L. Edg. C. 13; Th. ii. 268, 19. Mid ungemetlícre pínunge hé (Phalaris) wæs ðæt folc cwielmende, Ors. 1, 12; Swt. 54, 18. Pínunge tormento, Hpt. Gl. 503, 20. Pínungum cruciatibus, 502, 70. pinung
Back