Rihtwísness
Słownik Anglo-Saski Staroangielski Boswortha i Tollera - rihtwísness
Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:
e;
- rihtwísness
- f. I. righteousness, justice :-- Óðer mægen (ðære sáwle) is justitia, ðæt is rihtwísnys; þurh ða heó sceal God wurðigan and rihtlíce libban, Homl. Skt. i. 1, 159. On rihtwísnesse wege in via justitiae, Mt. Kmbl. 21, 32. Abram gelífde Gode and hit wæs him geteald tó rihtwísnisse (ad justitiam), Gen. 15, 6. Ealle rihtwísnesse gefyllan, Mt. Kmbl. 3, 15. Rihtwísnysse sprecan, Ps. Spl. 57, 1. Gelǽd mé on rightwísnysse ðíne, 5, 9. Rechtwísnisse, Ps. Surt. 44, 5. Gif hí míne rihtwísnessa (justificationes) gewemmaþ, Ps. Th. 88, 28. II. rightness, reasonableness, reason :-- Ða sceare onfón sculon ðe wé gehýraþ fulle beón ealre rihtwísnesse hanc accipere tonsuram quam plenam esse rationis audimus, Bd. 5, 21; S. 643, 23. Hú mæg ǽnig man ryhtwíslíce and gesceádwíslíce ácsigan, gif hé nán grot rihtwísnesse on him næfþ? Nis nán swá swíðe bedǽled ryhtwísnesse, ðæt hé nán ryht andwyrde nyte, gif men ácsaþ. Plato cwæþ : 'Swá hwá swá ungemyndig síe rihtwísnesse, gecerre hine tó his gemynde, ðonne fint hé ðǽr ða ryhtwísnesse gehýdde mid ðæs líchoman hæfignesse, Bt. 35, 1; Fox 156, 5-12 : Met. 22, 43-60.