Spíwan

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

spíwan

p. spáw, pl. spiwon. I. to spew, vomit, spit up (a) with acc. :-- Ðonne spíwaþ hié ðæt horh, Lchdm. ii. 194, 16. Hé spáw blód, Homl. Skt. i. 12, 63. Hé spáw his innoð út þurh his múð, Shrn. 66, 33. Ðonne man ða cild cwalde, ðonne spiwon hí ða meoloc, 33, 1. Hit eft spíwende, Blickl. Homl. 57, 7. (b) with dat. :-- On ða ádle ðe mon wormse spíweþ (cf. worms spíwende, 208, 9), Lchdm. ii. 200, 22. Ic blóde spáu vomebam sanguinem, Bd. 5, 6; S. 619, 30. Holm heolfrespáw, Cd. Th. 206, 9; Exod. 249. (c) without a case :-- Stinge him gelóme on ða hracan, ðæt hé máge spíwan, Lchdm. ii. 62, 12. Gelóme tó spíwanne, 174, 21: 286, 20. Ðá gebrǽd hé hine seócne, and ongan hine brecan tó spíwenne, Chr. 1003; Erl. 139, 9. II. to spit :-- Geót ðæt blód on yrnende wæter, spíw þríwa æfter, Lchdm. ii. 76, 15. Ðonne is cynn, ðæt him spíwe ðæt wíf on ðæt nebb, Past. 5; Swt. 45, 2. [Goth. speiwan to spit: O. Sax. spíwan: O. Frs. spíga, spía: O. H. Ger. spíwan vomere, spuere: Icel. spýja.]

Powiązane słowa: á-spíwan. spiwan