Stípel

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

es ;

stípel

m. A tower :--Stýpel turris, Wrt. Voc. i. 36, 39 : 83, 32 : Lk. Skt. 13, 4. Ðú ðencst to gewyrcenne wundorlícne stýpel and swíðe heálícne ; hoga ymbe ða gástlícan gestreón tó ðæs stýpeles getimbrunge. . . Ne biþ ðes stýpol getimbrod mid ǽnigum weorcstáne, Basil admn. 2 ; Norm. 38, 6-14. Stépel stræncðe turris fortitudinis, Ps. Lamb. 60, 4. Stépeles turris, Hpt. Gl. 499, 60. Hine man byrigde æt ðam westende ðam stýple (stýpele, MS. D.) fut gehende he was buried at the west end (of the minster at Ely) quite close to the tower, Chr. 1036 ; Erl. 165, 38. Ðæt hé gesáwe ða burh and ðone stípel (the tower of Babel), Gen. 11, 5. Stýpel, Homl. Th. i. 22, 19 : ii. 472, 25. Timbrian ánne stýpel turrem aedificare, Lk. Skt. 14, 28. Hé worhte of seolfre ǽnne heáhne stýpel and mid scínendum gymmum besette eall ðæt hús, and on ðære upflóra his cynestól geworhte, Homl. Skt. ii. 27, 29. On stýpelum in turribus, Ps. Spl. 47, 11 : 121, 7. [Hí clumben upp tó þe stépel, Chr. 1070 ; Erl. 209, 9. Þá com se fír on ufenweard þone stépel, and forbearnde ealle þe minstre, 1122 ; Erl. 249, 6.] stipel