Tídlíce

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

tídlíce

adv. I. for a time, temporarily:--Yrsunge tídelíce (but tíde ne, MSS. O. T.) sceal mon gehealdan iracundie tempus non reseruare, R. Ben. 17, 6. I a. for time, in this world:--Se ðe on ðisse worulde wel tídlíce (temporaliter) wealdt, bútan ende on écnysse ríxaþ, Scint. 182, 1. II. conveniently, at a suitable time:--Hé sóhte ðætte tídlíce ðætte mæhte sellan hine (cf. hé sóhte hú hé eáðelícust hine gesealde, W. S.) quaerebat oportunitatem ut traderet illum, Lk. Skt. Rush. 22, 6. II a. seasonably, in a manner appropriate to a season:--Seó dún wæs tídlíce gréne the hill, as was natural to the season (the date was June 22), was green; mons opportune laetus, Bd. 1, 7; S. 478, 21. III. in time, in good time, betimes, early, soon, quickly:--Ic tídlíce tó mínre reste eode, for ðon ic wolde beón gearo æt sunnan upgonge, Nar. 30, 27. Ðæt gefremede Diulius hiora consul ðæt ðæt angin wearð tídlíce þurhtogen quod Duilius consul celeriter implevit, Ors. 4, 6; Swt. 172, 3: 3, 1; Swt. 98, 14. Gif hió mon tídlíce tó bringþ if it be brought in time, 5, 13; Swt. 246, 34. Him spédlíce spearuwa hús begyteþ, and tídlíce turtle nistlaþ, Ps. Th. 83, 3; 105, 5. Ædre cymþ, tídlíce, ús Iulius mónad, Menol. Fox 260; Men. 131. Tídlícor, hrædlícor maturius, Wrt. Voc. ii. 55, 24. [Tidlike (soon) hem gan ðat water laken, Gen. and Ex. 1231. Let turnen hit tidliche (swiftliche, MS. C.), Kath. 1932: Jul. 58, 6. O. H. Ger. zítlíhho temporaliter, in tempore, mature.] Cf. tímlíce. tidlice