Un-gewittig

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

un-gewittig

adj. I. mad, insane :-- Ic wát ðæt gé wénaþ ðæt ic ungewittige móde (insana mente) sprece, Bd. 4, 8; S. 576, 1. II. foolish, senseless :-- Gif cinges geréfena hwylc gyltig biþ, hwá is manna tó ðam ungesceád and ungewittig, ðæt hé ðæm cyninge his áre ætrecce for ðí ðe his geréfa forwyrht biþ? Lchdm. iii. 444, 8. III. not having reason, irrational :-- Hí (the innocents) wǽron gehwǽde and ungewittige ácwealde, Homl. Th. i. 84, 21. Beóð ða ungewittigan cild gehealdene on ðam fulluhte þurh geleáfan ðæs fæder and ðære méder, ii. 50, 35. Ða yfelan men ne magon cuman þider, ðider ða ungewittigan gesceafta wilniaþ tó tó cumenne, Bt. 36, 5; Fox 180, 3. [O. Sax. un-giwittig unwise.]

Powiązane słowa: un-wittig. un-gewittig