Up-líc

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

up-líc

adj. I. on high, (1) referring to this world :-- Ðonne bið gefylled eall uplíc lyft ǽtrenum líge, Wulfst. 138, 5. Úre Drihten gesceóp ... ða upplícan heofenan ... and ðæt upplíce lyft, Hexam. 4; Norm. 6, 20-24. (2) referring to heaven :-- Ðæt wuldor ðæs uplícan éðles supernae patriae gloriam, Past. 21; Swt. 159, 23. Tó gefeán ðære upplícan ceastre, Bd. 1, 7; S. 479, 15. In ðam uplícan éðle, Exon. Th. 225, 20; Ph. 392. Uplícne hám, Cd. Th. 287, 5; Sat. 362. Ðara uplícra burhwara geférscipe, Blickl. Homl. 197, 16. II. lofty, sublime :-- Upplícan anagogen, upplíc andgyt supernum intellectum, Hpt. Gl. 506, 17-19. Uplícum andgite anagogen, Anglia xiii. 28, 15. (Cf. Anagogen, celsissimo intellectu, Wrt. Voc. ii. 75, 37. Gástlecum andgite anagogen, 1, 10. Ðæm godcundan heáhstan anagogen, 9, 7.) God mid ðǽm uplícum and mid ðǽm diéglum ðingum hira mód onliéht mid ðæm scíman his giefe, Past. 35; Swt. 243, 20. III. celestial :-- Se uplíca Déma, Blickl. Homl. 95, 33: Chr. 979; Erl. 129, 17. Gif hine gecíst sió uplíce gifu quem superna gratia elegit, Past. 7; Swt. 51, 4. Cuæð sió uplíce stemn tó Moyse, 11; Swt. 63, 23. Seó upplíce árfæstnys, Bd. 3, 13; S. 538, 31. Mid ðam uplícan mihte geþreád, 1, 7; S. 478, 40. Sprecan be ðám upplícan ðómum Godes, 5, 19; S. 640, 34. [O. H. Ger. úf-líh supernus.] up-lic