Wiþer-steall

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

es;

wiþer-steall

m. Resistance, opposition :-- Wiðerstal obvix, Wrt. Voc. ii. 115, 22: 63, 22. Færð ðæt fýr ofer eall, ne byð ðǽr nán wiðersteall (cf. foresteall, Dóm. L. 146, where the Latin is: Ignis ubique suis ruptis regnabit habenis), ne nán man næfð ðæra mihta, ðæt ðǽr ǽnige wyrne dó, Wulfst. 138, 6. Næs Petrus gewunod tó nánre wǽpnunge, ac ðǽr wǽron twá swurd gebróhte tó ðam wiðerstealle, gif hit Crist swá wolde, Homl. Th. ii. 248, 4. Mé hwílum biþ forwyrned þurh wiþersteall willan mínes, Exon. Th. 268, 32; Jul. 441. Cf. wiþ-steall. wiþer-steall