Wítnung

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

e;

wítnung

f. Punishment, torment, pain:--Mǽgmorðres wítnung parricidii actio, . . . gebohtre scíre wítnung ambitus judicium, Wrt. Voc. i. 21, 10, 12. Geligra wítnung incerta (incesti ?) judicium, ii. 49, 29. Ðæs ic geléfe, ðætte ǽlc unriht wítnung sié ðæs yfel ðe hit déð, næs ðæs ðe hit þafaþ apparet, illatam cuilibet injuriam non accipientis, sed inferentis esse miseriam, Bt. 38, 6; Fox 208, 20. Ðæt hé on wítnunge stówe swungen wǽre, óþ ðæt hé swylte, Blickl. Homl. 193, 3. Ðære synne tó wítnunge mínre unhýrsumnesse ad puniendam inobedientiae meae culpam, Bd. 5, 6; S. 619, 22. Ðonne seó sáwul bið tó hire wítnunge gelǽd . . . betǽht tó écere wítnunge, Homl. Th. i. 410, 24, 30. Helpan ðám forðfarenum ðe on wítnunge beóð, ii. 356, 12. Gefyl hié nú mid ðære wítnunga ðe ðú him geteohhod hæfdest, Ps. Th. 16, 13. Búton wítnunge without exacting a penalty, L. Edg. S. 1; Th. i. 270, 19. Swerie hé (a criminal who has been punished) ðæt hé ǽfre wítnunge ne wrece, L. Eth. vii. 17; Th. i. 332, 22. Áwend nú fram mé ðíne wítnunga (plagas tuas), Ps. Th. 38, 11.

Powiązane słowa: ge-, hengen-, un-wítnung. witnung