Wlátung

Zgodnie ze Słownikiem Staroangielskim:

e;

wlátung

f. Nausea, loathing:--Uulatung (-ing, -unc) nausatio, vomitus, Txts. 78, 667. Mid micelre wlátunge gewíteþ ðæt sár, Lchdm. i. 80, 14. Wiþ wlátunge, ii. 62, 18. Wlátunge nausiam, Wrt. Voc. ii. 59, 67. [Habbeð wlatunge of þe muðe þet speoweð ut atter, A. R. 80, 25. Lest heo suppose þow make þat fare for wlatynge, Mirc. 894.] wlatung