Sceabb

Selon le Dictionnaire Anglo-Saxon :

scæb, sceb, es;

sceabb

m. Scab, a scab:--Scaed (scaeb?) scara (scara vulneris crusta, Du Cange. Cf. Span. escara the scurf or scar of a sore), Wrt. Voc. ii. 120, 8. Ðone leahtor ðe Grécas achoras (GREEK) nernnaþ, ðæt ys sceb (scæb, MS. B.), Lchdm. i. 322, 17. Wið sceb (scæb, MSS. H. B.), 150, 5: 316, 22. Wið sceab, 66, 21. Se hæfþ singalne sceabb se ðe nǽfre ne blinþ ungestæððignesse. Ðonne bí ðæm sceabbe swíðe ryhte sió hreófl getácnaþ ðæt wóhhǽmed jugem habet scabiem, cui carnis petulantia sine cessatione dominatur. Per scabiem recte luxuria designatur, Past. 11, 5; Swt. 70, 3-4. Gif hé hæfde singale sceabbas si jugem scabiem habens fuerit, 11, 1; Swt. 65, 6. [Ger. schabe scab, itch: Dan. skab: Swed. skabb.] sceabb