Rúmlíce

Secondo il Dizionario dell'Inglese Antico:

rúmlíce

I. add :-- Rúmlícor plenius, An. Ox. 591. Hé rúmlícor lǽrde and manode þone ortreówan bróðor diffidentem fratrem latius admonuit, Gr. D. 160, 17. Ic wilnige ꝥ ic rúmlícor (largius) geleornige ꝥ mægn þára teára, 244, 21. Ymbe þises bissextus gefyllednysse wé wyllað rúmlícor iungum cnihtum geopenian, Angl. viii. 306, 15: 32. II. add: abundantly :-- Se man þe næbbe of hwám hé mæge rúmlíce ælmes-san syllan, Hml. A. 141, 80. Bige ús rúmlícor tódæg be hláfe þonne ðú gebohtest gyrstandæg, Hml. S. 23, 467.

Parole correlate: ge-, wel-rúmlíce. rumlice