Tíþe

Nach dem Altenglischen Wörterbuch:

tíþa (-e, -a;

tíþe

masc.: -u, -a, -e; fem.: -a; pl.) in the phrases tíþe(-a) beón, weorþan to obtain one's request, to have granted the request for something (gen.):--Sóna wæs gelǽred ðætte hé wæs from Drihtne týþe ðære béne ðe hé bæd statim edoctus impetrasse se quod petebat a Domino, Bd. 4, 29; S. 607, 32. Myceles ðú (masc.) bǽde, ac ðú bist tíða, Homl. Skt. i. 18, 284. Týða, 3, 513. Ðú (Abraham) ðæs tíða beó, Cd. Th. 142, 12; Gen. 2360. Hé ongann tó Gode wísdómes wylnian, and hé eác ðæs tíða wearð, Wulfst. 277, 19. Ðú (Lot) scealt ðære béne tíða weorðan, Cd. Th. 152, 28; Gen. 2527. Þeáh ðú (Esther) biddan wille healfne ðone anweald . . . ðú scealt beón tíþu ðæs, Anglia ix. 33, 185. Heó ábæd æt Gode Godes willan tó ðám ðæt heó sunu hæfde, and heó sóna wæs tíðu (other MSS. tíða), Homl. Ass. 38, 357. For swá hwæne swá heó bit, heó biþ tíða simle, Homl. Skt. ii. 29, 274. Ðæt ic (a widow) beó ðæs tíðe ðe ic bidde, Homl. Th. i. 566, 15. Ealles ðæs ðe gé biddaþ gé beóþ tíða omnia quaecunque petieritis in oratione accipietis, Mt. Kmbl. 21, 22.

Verwandte Wörter: bén-tíðe; tíþ, tíþian. tiþe